Jak jsme hledali Špilberk

Vlastně jsme ani tak nehledali hrad Špilberk v Brně jako optimální výhled na něj. Usmyslel jsem si totiž, že by se mi hodila fotka s panoramatem Brna. A co je víc panorama Brna než Špilberk s Petrovem. Jenže jak dostat tyto dvě dominanty na jednu fotku? Je potřeba najít vhodné místo. No a k tomu taky vhodný objektiv. Mám 5Oku a tak je potřeba značné poodstoupit. trochu jsme hledal na mapě a kolmice vztyčená nad středem spojnice Špilberk a Petrov nás zavedla do Kamenné čtvrti. Ještě nikdy jsem tam nebyl a nestačil jsem se divit na co vše jsme narazili.

 

 

 

 

 

 

 

Problém byl, že všude byly nějaké stromy nebo stavby a tak jsem zmíněné objekty měl za něčím pořád skryté. Tu jsme uviděli skupinky lidí na jakési hůrce. Ale jak se k nim dostat. Nejlépe po značené turistické stezce a skončili jsme na vyhlídce pod Kamenným vrchem. Odtud se mi podařilo pár fotek udělat.

 

 

 

 

 

 

 

S tím komínem si asi bude muset vyhrát photoshop, protože ten se mi fakt nelíbí. Když už jsme měli fotky tak jsme se rozhodli, že po stezce dojdeme až do Pisárek. Čekalo nás 3,5 km neznámou cestou. Pod námi se vinula Svratka a doléhal k nám ryk motorek co se proháněly kolem právě probíhajícího Motosalonu 2014.

 

 

 

 

 

 

 

Vzpomněl jsem si na léta kdy jsem se proháněl a padal na velodromu. Vypadá to, že je ještě funkční. Cestou jsem si párkrát vyblejsknul Marcelku.

 

 

 

 

 

 

 

Cestou lesem jsme narazili na další zajímavosti jako je například sjezdařská dráha pro cyklisty. Serpertinky bych si možná troufl i projet, ale netuším kdo si troufne na ty skoky co tam měli nachystaný. Některý se snad ani nedali slézt bez žebříku.

 

 

 

 

 

 

 

Ještě pár foteček s Marcelkou. no byla to takhle v březnu strašná romantika.

 

 

 

 

 

 

 

A dokonce jsme narazili i na zvířátko. Chvíli jsme si mysleli, že je to vycpaná atrakce, ale stačilo zlomit větvičku a už si srnka pelášila do bezpečí.

 

 

 

 

 

 

 

Našlapali jsme přes 5 kilometrů a chvílemi se až nechtělo věřit, že jsme stále v Brně. Dokonce jsme potkali další lidi všech věkových kategorií, kteří dali přednost přírodě a sluníčku před nákupním centrem. Když jsme se pak vezli trolejbusem kolem Lužáneckého parku tak jsme se znova nestačili divit kolik tam bylo člověčiny. Domů jsme dorazili pěkně vyvenčení a hladoví. Zachránily nás tradiční nedělní špagety. Jak se venku udělá hezky, jídlo dostává na frak.